Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Den, na který jsme čekali dvacet let. A stejně jsme se nedočkali nebo alespoň tedy ne zcela. Na počátku měsíce vyšel první akt k Baldurs Gate 3, hře, jejíž dva předchozí díly se staly kultem. I když jde jen o předkrm a předběžný přístup ke hře, která má zveřejněný jen první akt, tak se za něj platí 60 Euro. Proto mi přijde fér i předběžný přístup v tomto případě plnohodnotně zhodnotit.
Z traileru, který byl jedním z nejlépe zpracovaných herních videí počátku letošního roku, jsme se dozvěděli, že na scénu světa Baldurs Gate výrazně vstupuje rasa Illithidů, podivných bytostí svým tvarem ne nepodobných lovecraftovskému CTHULHU. Ostatní rasy infikují zvláštním parazitem, co z nich pravděpodobně udělá další Illithidy. A to se zdá být i vaším osudem. Příběh začíná na palubě poškozené illithidské vzdušné lodi, která se v plamenech řítí neznámo kam.
Vy se probíráte mezi troskami a začínáte zkoumat okolí. Postupně si můžete ke své postavě přidružit partu dalších lidí, jež přežili havárii. S nimi sdílíte dvě věci. Tou první je illithidský parazit v hlavě a tou druhou touha se ho zbavit. Motivace je tedy jasná. Vaše ne zcela kompatibilní skupina dobrodruhů tak musí táhnout za jeden provaz.
Než začnete hrát vlastní hru, je zapotřebí si v generátoru postav vytvořit svoji figuru. Ve hře ještě nejsou všechna povolání, ale je tu dost těch základních, takže pokud nejste příliš vybíraví, rozhodně máte možnost vytvořit si postavu, která vám bude blízká. V tomto ohledu se sluší zmínit, že tvorba postavy je velmi příjemnou záležitostí, ve které si krom velmi široké palety ras a vzhledových parametrů, jako je barva očí, typ účesu, tetování, volíte i to, z jakého prostředí pocházíte nebo jaký typ bytostí vás přitahuje. Mnoho z toho pak sehrává svoji určitou roli při hře. Některé dialogové možnosti v rozhovorech se vám odemknou na základě rasy nebo povolání.
U BALDUR’S GATE se dopředu vědělo, že bude v co nejvyšší míře respektovat pravidla AD&D páté edice, ale to první, co mě téměř až zaskočilo, bylo, jak moc se podle těchto pravidel jede. Virtuální kostkou se hází skoro neustále a vy tajíte dech, jestli se na vás usměje štěstí. V tomto ohledu jsem asi nezažil hru, která by lépe překreslila „Dračí doupě“ do počítačové varianty. Náhoda sehrává významnou roli v rozhovorech i soubojích a samozřejmě ji můžete ovlivnit mnoha faktory.
Když jsem zmínil souboje, ty jsou oproti předchozím dílům Baldurs Gate ryze tahové a je to jeden z hlavních důvodů, proč projití počáteční kapitoly některým trvá i více jak třicet hodin ("speedrun" rekordy jsou pod šest minut) . V soubojích se díky tomu dá opravdu taktizovat a například velmi účelně používat terén. Je obrovským rozdílem, pokud se při útoku nacházíte na vyvýšeném místě nebo naopak, a často to bývá i rozhodující faktor. Když jsem s třemi dalšími lidmi porovnával průchod, tak všechny tři průchody hrou byly jiné a závisely na rozhodnutích, které jste buďto učinili nebo vám v nich přálo/nepřálo štěstí.
Mapa, na které se první akt odehrává, vlastně není moc velká, ale je přímo nabouchaná příběhovými aktivitami, které opět skvěle simulují klasický „stolní dračák“. Postavy mezi sebou mají interakce a jejich chování ovlivňuje vaše rozhodnutí, vedlejší mise nejsou jen do počtu, ale někdo si dal práci se scénářem.
Grafika není žádná revoluce, ale dá se říci, že je pěkná a obsahuje spoustu hezkých nápadů. Občas vás naštve kamera, jež není z nejchytřejších, ale to jde přežít. Jsou tu však citelné nedodělky a bugy, ať už to, že vaše postava nehýbe ústy, když mluví, nebo to, že některá příběhová videa jsou ještě under construction.
Když trochu přivřu oči nad bugy, které dokážu pochopit u hry, která má vyjít až za nějaký rok, tak tu máme hru co bude velmi důstojně navazovat na legendární jedničku a dvojku z dílny BioWare. Hráčské stařešiny a hardcore fanoušky "dungeons&dragons" potěší svojí zarputilostí v tom, jak důsledně hájí pravidla, a pro ostatní možná bude určitou zkouškou trpělivosti.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.